Vypadávání vlasů typu anagenní efluvium, aneb když se vlasy lámou kvůli chemii

Anagenní, katagenní a telogenní fáze jsou termíny vztahující se k životnímu cyklu lidských vlasů. Představeny byly již v roce 1926, kdy popisovaly průběh růstu chloupků u myší. Ve světle současných znalostí fyziologie vlasů vyšlo najevo, že rozdělení růstového cyklu vlasu do pouhých tří fází je sice mírně zjednodušující, ale zároveň dostačující pro vysvětlení řady jevů, které se růstu vlasů a jejich vypadávání týkají.

Vypadnutí vlasů během růstu

Anagenní fáze je růstovou fází vlasového folikulu. Její délka se může u jednotlivců velmi lišit a trvat dva až šest, dokonce i více let. Vlasy typicky vypadávají ve fázi telogenní. Každý den jich takto ztratíme asi padesát až sto, což je zcela normální. Co však fyziologicky normální není, je vypadávání vlasů, které se nachází v anagenní fázi. Pojem anagenní efluvium tedy doslova znamená vypadávání vlasů v jejich růstové fázi.

Kdy se jedná o anagenní efluvium?

Pro anagenní efluvium je typické rozsáhlé plešatění dané hloubkovým poškozením matrixu buněk vlasových folikul. Spíš než k vypadnutí vlasů dochází k polámání jednotlivých vlasových vláken přímo u pokožky hlavy. Hlavní příčinou anagenního efluvia bývá chemoterapie nebo radioterapie při léčbě onkologických onemocnění.

Na vině jsou užívané antimetabolity, alkylační činidla a mitotické inhibitory. Některé přípravky využívané při chemoterapii jsou vůči vlasovým folikulům agresivnější, u jiných je riziko jejich poškození nižší. Anagenní efluvium nicméně mohou spustit jakékoliv léky, které narušují buněčné dělení nebo produkci některých ze složek vlasových vláken, jako jsou léky proti dně, Parkinsonově chorobě nebo imunosupresanty.

Další důvody vypadávání vlasů

Objevit se může ale i v důsledku dalších stavů, jako je trichotilománie, tedy chorobné vytrhávání vlasů, otravy jedovatou rostlinou či těžkými kovy, syndromu volného anagenu (jinak též syndromu volných vlasů) nebo některých vzácných onemocnění, jako je autoimunitní kožní onemocnění pemfigus či diskoidního lupusu erythematodes. U takto získaného anagenního efluvia obvykle vypadají všechny vlasy zároveň, dochází tedy k úplné plešatosti.

K růstu vlasu dochází výhradně v anagenní fázi. Vlas generuje rychlé mitotické dělení ve vlasové matrix, výsledkem této aktivity je produkce vlasového vlákna, které roste rychlostí asi 1 až 1,5 cm za měsíc. K anagennímu efluviu dochází v momentě vážnějšího poškození rychle se dělících kožních buněk keratinocytů ve vlasové matrix. Když dojde k poškození, snižuje se metabolická aktivita růstu vlasu. Pozastavení buněčného dělení následně vyústí ve vznik ztenčených, oslabených vlasových vláken náchylných ke třepení a lámání. K němu ale dochází až v momentě, kdy vlasové vlákno vystoupí až nad úroveň pokožky na hlavě. Od tohoto momentu dochází k ulomení a ztrátě vlasu v řádu dnů.

Telogenní nebo anagenní efluvium?

Telogenní efluvium je známějším typem vypadávání vlasů a ačkoliv má s anagenním společný termín „efluvium“, oba typy mají řadu odlišností. V anagenním efluviu dochází k vypadávání vlasů v důsledku jejich lámání. Na druhou stranu při telogenním efluviu vypadává celý vlas zakončený vlasovou cibulkou. Vypadávání vlasů při anagenním efluviu se objevuje záhy po traumatu vlasového folikulu. Například při chemoterapii se objevuje asi týden až dva po první dávce a nejpatrnější jsou jeho projevy asi měsíc či dva od zahájení terapie. Telogenní vypadávání vlasů nastává po zhruba dvou až čtyřech měsících od traumatu.

Objevuje se později a zřídkakdy postihuje všechny vlasy. Oproti tomu u anagenního efluvia dochází ke ztrátě až 90 % vlasů, protože zhruba toto procento vlasů se vždy nachází v růstové fázi. Vlasový folikul v telogenní fázi toxický vliv nijak neovlivní, je totiž mitoticky neaktivní. Stát se nicméně může i to, že se telogenní i anagenní efluvium objeví zároveň. V takovém případě je stanovení příčiny složitější, probíhají-li samostatně či odděleně, lze je jasně diagnostikovat a rozlišit.

Jak anagenní efluvium zmírnit či léčit?

V momentě, kdy organismus přestane být vystavován látce zapříčiňující tento stav, v řádu týdnů počíná dorůstání vlasů. Dočasně redukované dělení buněk se opět rozjíždí a vlasy dorůstají. Dojít nicméně může ke změně textury vlasů i jejich barvy, a tyto změny mohou přetrvávat i roky, protože vliv radioterapie či chemoterapie přetrvá ve vlasových buňkách, a to po celou dobu anagenní fáze vlasového folikulu. V některých případech může dojít i k takovému poškozené vlasové matrix, že dojde k ukončení anagenní fáze a přepnutí do fáze katagenní. Ta signalizuje konec růstu vlasového vlákna a následuje fáze telogenní, kdy vlasový folikul neprodlužuje růstem existující vlas, ale produkuje již nové vlasové vlákno. To „tlačí“ na kořen původního vlasu, a když tlak překročí jistou hranici, původní vlas vypadne a vyrůstá vlas nový.

Jaké chemoterapeutické přípravky jsou nebezpečné pro vlasy?

• Amsacrine
• Cisplatinum
• Cytosine Arabinoside
• Cyclophosphamide (Cytoxan)
• Doxorubicin (Adriamycin)
• Epirubicin
• Etoposide (Taxol)
• Ifosfamide
• Vincristine (Oncovin)