Melanocyty

Melanocyty jsou jedny z typů buněk v kůži. Mají ochrannou roli, produkují totiž kožní pigment melanin, který má za následek ztmavení pleti po osvitu UV zářením. Vyskytují se především v epidermis, objevit se nicméně mohou i jinde v těle, například ve vlasových cibulkách, epitelu řady mukózních membrán, ve vnitřním uchu či dalších tkáních.

Pohyb pigmentu v kůži

Melanocyty mají rozvětvený tvar, díky němuž mohou pigment přenášet do přilehlých epidermálních buněk. Všechny melanocyty, ať už se jedná o „spící“ melanocyty v bazální vrstvě epidermis či matrixu vlasů, se musely do své lokality dostat z prekurzorů v neurálním hřebenu. Každý epidermální melanocyt je propojen se skupinou sousedících keratinocytů, kožních buněk produkujících keratin, do nichž svými větvemi (dendrity) dodává pigment. Společně tak melanocyt a keratinocyt utváří strukturu zvanou epidermální melanocytová jednotlka.

Skutečnými továrnami na výrobu melaninu jsou melanosomy, organely v cytoplazmě melanocytů, v nichž se vedle produkce melanin také ukládá. Jakmile se melanosomy utvoří, ztmaví se a jsou transportovány až do konců dendritů. Následne se přesunou do keratinocytů, nad jejichž jádry tyto tmavé melanosomy utvoří jakýsi štít směrem k povrchu kůže. Jak keratinocytu stárnou, vysouvají plně ztmavené melanosomy k povrchu kůže, kde jsou rozloženy aktivitou lyzozomálních enzymů a odloučeny v přirozeném procesu deskvamace s ostatními odumřelými kožními buňkami.

Dva typy melaninu

Melanocyty produkují dva typy melaninu, tmavě hnědý eumelanin a červený či zrzavý pheomelanin. Oba vznikají v melanocytech oxidací aminokyseliny tyrozinu za aktivity enzymu tyrozinázy.

Nárůst pigmentace pleti může být dán jak nárůstem hustoty melanocytů, tak navýšením produkce melaninu. Pigmentové skvrny obvykle odráží nárůst melanocytů v lokalitě. Produkci pigmentu v kůži reguluje hypofýza a její hormon stimulující aktivitu melanocytů. Opálení a pozánětlivá pigmentace je obvykle výsledkem nadprodukce melaninu. Naopak absence melanocytů je známá jako kožní onemocnění vitiligo, mající za následek ztrátu pigmentace. V případě kompletního albinismu dochází k částečnému nebo úplnému pozastavení syntézy melaninu.

Nadměrná pigmentace

Počet melanocytů je zhruba stejný u mužů i u žen, stejně tak u všech lidských ras. Je to množství melaninu v keratinocytech a jeho rozložení, co určuje barevný odstín pleti. Rozdíly v barvě pleti mezi jednotlivými lidskými rasami jsou dány počtem, velikostí a stupněm zbarvení melanosomů v keratinocytech. U osob s tmavou pletí obsahují keratinocyty melanosomů mnoho, jsou velké a výrazně melanizované (zbarvené), přičemž dochází k jejich pomalému rozpadu.

V epidermis těchto osob se navíc vyskytují melanocyty, jejichž dendrity jsou větší a prodloužené. U osob se světlou pletí jsou melanosomy v epidermálních keratinocytech menší, v menším počtu a méně zbarvené, dochází také k jejich rychlejšímu rozpadu.

Vliv má sluneční záření

Ozáření ultrafialovým zářením urychluje syntézu, zbarvení a přesun melanosomů do keratinocytů. Jak se melanosomy zvětšují, dochází k aktivní produkci melaninu a výsledkem je opálení pleti.

S rostoucím věkem se sice snižuje množství epidermálních melanocytů, v lokalitách často vystavovaných slunečnímu záření je nicméně jejich počet naopak vyšší. Právě proto se na kůži objevují ve vyšší věku stařecké skvrny, jeden z typů hyperpigmentace.