Součást elektromagnetického světelného spektra, které se dostává na Zem ze Slunce
Ultrafialové záření má kratší vlnovou délku než viditelné světlo, proto je pro lidské oko neviditelné. Tyto vlnové délky jsou klasifikovány jako UVA, UVB či UVC. UVA záření má nejdelší vlnovou délku ze tří zmíněných (320-400 nanometrů) a dále se dělí na dva vlnové rozsahy UVA I s vlnovou délkou 340-400 nanometrů a UVA II s vlnovou délkou 320-340 nanometrů. UVB záření má rozsah 290-320 nanometrů. Záření UVC má vlnovou délku ještě kratší a je pohlcováno ozonovou vrstvou, takže na povrch Země nedosahuje.
Karcinogen ze Slunce
UVA i UVB paprsku prostupují atmosféru a hrají významnou roli v předčasném stárnutí pleti, poškození očí (hlavně šedým zákalem) a rakovině kůže. Omezují také imunitní systém, protože snižují jeho schopnost bojovat s těmito a dalšími onemocněními.
Poškozením celulárního DNA kůže produkuje nadměrné ultrafialové záření genetické mutace, které mohou vést k rakovině kůže. V současnosti je již vědecky prokázáno, že ultrafialové záření působí na lidskou kůži jako karcinogen.
