Typ vypadávání vlasů
Termín anagenní efluvium se vztahuje k typu padání vlasů, k němuž dochází během anagenní (růstové) fázi životního cyklu vlasu. Vést může až k rozvoji tzv. nejizvící alopecie, tedy plešatosti. Anagenním efluvium je protipólem známějšího telogenního efluvia, u něhož k vypadnutí vlasového vlákna dochází v jeho telogenní fázi.
Výrazné padání vlasů
Pro anagenním efluvium je typické vypadnutí většiny nebo všech vlasů z vlasové části hlavy, a často i ochlupení celého těla, včetně očních řas a obočí. Dojít může ke ztrátě veškerého tělesného ochlupení.
Mezi hlavní příčiny rozvoje anagenního efluvia patří infekce, užívání některých léků, chemoterapie, toxiny v organismu, ozařování a autoimunitní onemocnění. Infekce může narušit v některých lokalitách růst vlasu, což může mít za následek vznik lysiny či lysin. Na kůži se v případě infekce objevují otoky či strupy. O jaká infekční onemocnění se jedná? Častým viníkem je tinea capitis, vřídky či abscesy.
Pozor na změny vzhledu vlasů
Běžněji se anagenní efluvium objevuje v důsledku chemoterapie, respektive léků při ní využívaných ve vysokých dávkách. Příčinou vypadnutí vlasů v podobě anagenního efluvia může být i otrava organismu například arzénem, zlatem, thaliem a bismutem. V případě chemoterapie se alopecie objevuje typicky během dvou až čtyř týdnů od zahájení léčby. I radiační léčba působí na tělesné ochlupení obdobně.
Terapie anagenního efluvia není stanovena, v případě padání vlasů daného chemoterapií obvykle dochází k obnově růstu vlasů zhruba po třech až šesti měsících po ukončení léčby. Dojít nicméně může dojít ke změně textury, a dokonce také barvy vlasů.
