Vědci odhalili důvod našeho stárnutí. Mohou za něj telomery!

Telomerová teorie vychází ze zjištění, že telomery v tělesných buňkách se obvykle po každém buněčném dělení zkracují. Když dosáhnou určité délky, buňky se již nemohou dále dělit a odumírají, nebo se mění v buňky rakovinné.

Nobelovka za objev

Objev telomer zcela změnil způsob, jakým vědci nahlížejí na dlouhověkost a proces stárnutí. Tým amerických vědců, který telomery, konkrétně ochranu chromozomů prostřednictvím telomer, a enzym telomerázy objevil, vyhrál v roce 2009 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Největší hodnota objevu tkví v tom, že nastínil cestu, jakým způsobem lze zpomalit stárnutí – zpomalením nebo zabráněním zkracování telomer, což má za následek prodloužení života buňky.

Vědci identifikovali dva faktory, které zkracování telomer ovlivňují: enzym telomerázu a roli, kterou hraje oxidativní stres (je tvořen aktivitou volných radikálů) ve zkracování telomer a stárnutí jako takovém.

Light of life Zpomalte stárnutí organismu s exkluzivním výživovým doplňkem vyvinutý na základě studie oceněné Nobelovou cenou. Zachovejte si své mládí! 4 690 Kč Do košíku

Chrání chromozom

Telomery jsou sekce opakujících se sekvencí DNA, které překrývají konce chromozomů. Ačkoliv jsou součástí DNA, jedná se v podstatě o její odpadní část, protože neobsahují genetickou informaci.

Jejich úkolem je chránit DNA chromozomu, který genetickou informaci obsahuje. Brání třepení chromozomů a jejich vazbám k dalším chromozomům, protože překrývají jejich zakončení. Telomery lze tak chápat podobně jako plastové konečky na koncích tkaniček od bot, které je chrání před třepením.

Vždy, když se somatické buňky dělí, enzymy jsou schopny kompletně zkopírovat DNA, která obsahuje genetickou informaci buňky. Telomery se však v tomto procesu zcela nezreplikují a části jejich koncovek jsou při každém buněčném dělení ztraceny. Většina buněk se dokáže replikovat průměrně padesátkrát, než se telomery maximálně zkrátí. V momentě, kdy k tomu dojde, se buňky nemohou dále dělit.

Záchranou je enzym telomeráza

V tuto chvíli se již DNA nemůže kopírovat a buňky začínají stárnout nebo odumírat, nebo se mění v buňky rakovinné. Aby došlo ke zpomalení, zastavení nebo dokonce zvrácení stárnutí, je třeba se zaobírat právě telomery.

Enzym telomeráza  je odpovědí na prodloužení života buněk. Obsahuje bílkovinu a RNA, která je schopna zpětně zkopírovat ztracené úseky telomer a telomery rozšířit. Jako příklad lze brát rakovinné buňky, které neodumírají díky tomu, že aktivují tento enzym, který se připojuje na telomery v momentě dělení buněk.

Problém je, že primárně je enzym telomeráza aktivní v zárodečných buňkách (vejce, spermie), aktivovaných lymfocytech, bílých krvinkách a jistých kmenových buněk a nikoliv v buňkách somatických (tělesných). Zkracování telomerů tyto buňky s aktivní telomerázou neovlivňuje, v průběhu života se musí replikovat více než padesátkrát.

Vědci zjistili, že starší lidé mají telomery v somatických buňkách kratší. Tento jev ovlivňuje více a více buněk, což vede k poškození tkání a vzniku tolik obávaných známek stárnutí. Kratší telomery ovšem nesouvisí pouze s věkem, ale i různými nemocemi. Zkrácená délka telomer a snížená aktivita telomerázy bývá spojována s chronickými chorobami, proti nimž lze však mnohdy snadno preventivně působit, jako je například vysoký krevní tlak, onemocnění kardiovaskulární soustavy, rezistence na inzulín, cukrovka II. typu, deprese, osteoporóza a obezita.

Aktivitu enzymu telomerázy lze zvýšit

Naštěstí pro nás je možné zvýšit aktivitu telomerázy, a tato aktivita zase prodlužuje telomery somatických buněk.

Jak je toho možné docílit? Stravou založenou na vysokém podílu rostlinných zdrojů, pravidelnou fyzickou aktivitou a také snahou vyvarovat se a zvládat stres. Aktivitu enzymu telomerázy podporuje i vynechání živočišných saturovaných tuků, protože oxidativní stres, který z jejich konzumace plyne, aktivitu telomerázy redukuje a naopak urychluje krácení telomerů. Oproti tomu rostlinná strava je plná antioxidantů působících proti škodlivému oxidativnímu stresu.