Oxidativní či oxidační stres je základní nerovnováhou mezi produkcí volných radikálů v těle a schopností těla se s nimi vyrovnat a detoxifikovat jejich škodlivý vliv skrze neutralizaci antioxidanty.
Volné radikály
Volné radikály jsou molekuly obsahující kyslík, které mají jeden či více nespárovaných elektronů. Ty je činí vysoce reaktivními s ostatními molekulami.
Kyslíkové vedlejší produkty jsou relativně nereaktivní. Projdou však metabolickými změnami. Ne všechny reaktivní druhy kyslíku jsou pro tělo škodlivé, naopak napomáhají zabitím patogenů či mikrobů.
Řetězové reakce
Volné radikály však mohou chemicky reagovat s buněčnými komponenty jako například DNA, bílkoviny a lipidy a „kradou“ jejich elektrony, aby se stabilizovaly. Tím ovšem dojde k destabilizaci buněčných složek molekul, které poté opět shánějí a „kradou“ elektron z další molekuly. Spouští se tak velká řetězová reakce volných radikálů.
Každá buňka, která využívá enzymy a kyslík je vystavena kyslíkovým volným radikálům, které mohou buňky vážně poškodit. Antioxidanty jsou molekuly přítomné v buňkách, které těmto reakcím brání tím, že volným radikálům „věnují“ elektron, aniž by se samy destabilizovaly.
Nerovnováha mezi oxidanty a antioxidanty je základem oxidativního stresu.
Poškození oxidativním stresem
Oxidativní stres vede k mnoha patopsycholgickým stavům v těle. Patří mezi ně neurodegenerativní onemocnění jako Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, mutace genů a rakovinné bujení, chronický únavový syndrom, syndrom fragilního X, poruchy srdce a cév, ateroskleróza, srdeční kolaps, infarkt a zánětlivá onemocnění.
